Quino zemřel, ale ve skutečnosti odešel jiný Quino, než ten, kterého si dnes téměř všichni pamatují jako otce Mafaldy.
Pro dítě z předměstí nižší třídy v sedmdesátých letech minulého století byla jedinou možností, jak se dostat ke čtení, které nenabízely novinové stánky, pouť do nejbližší knihovny, cesta dlouhými cestami pustinami a nezpevněnými ulicemi plnými nebezpečí, z nichž mnohá byla skutečná a jiná žila jen v našich hlavách.
Aniž bychom byli dostatečně staří nebo měli znalosti, abychom dokázali rozlišit mezi komiksem a komiksem, zdálo se nám, že to první je pro děti a to druhé pro mladíky s prvními lehkými příznaky procesu dospívání.
V těch svatyních mlčenlivých lidí plných nudných knih, na kterých byla jen písmena, se kromě obvyklých brugerovských hromádek jako Magos del Humor nebo Súper Humor sotva našla polička s těmi, které nebyly ani jedno, ani druhé. Tam mnozí našli Huga Pratta, Hergého a také Quina a mnoho dalších velkých autorů z vnějšího světa.
Vyrůstal mezi kresbami
Jestliže jsem byl jako dítě fascinován těmi stránkami, které jako by vytvořili nadlidé, jako dospělý si každý autor zaslouží veškerý můj respekt(až na výjimky). Těm, kteří se snaží, protože teď už vím, jakou oběť to obnáší, a ostatním za to, že se dokázali kreslením vtipů uživit, aniž by ztratili nadšení.
Neuplynulo mnoho let a všechno mi to připadalo jako dětinské čtení, abyste si udělali představu, dokonce i kreslíři v novinách mi připadali jako uspávající "nýmandi". Drzá osmdesátá léta nám přinesla to, čemu se říkalo "underground", což vdechlo novinovým stánkům druhý život, a také něco ještě undergroundovějšího, fanziny.
A tak jste mezi kresbami, jako někdo, kdo dvakrát mrkne, vyrostli. Mnozí dál četli komiksy. Jiní, ti hloupější, si mysleli, že by je mohli i kreslit. Ve všech případech je návrat k tomu, co jsme četli, stále povinným a příjemným cvičením s dávkou nostalgie a znovuobjevování.
Quino beze slov
Něco podobného se mi stalo s Quinem. Mafalda, jeho nejoblíbenější postava a nyní nejpopulárnější na internetu, mi připadala příliš "bílá", mimo jiné proto, že jsme v té době neměli mnoho souvislostí o budoucnosti argentinské společnosti. Také mi připadala serializovaná jako jakýkoli jiný komerční produkt. Ne nadarmo byl jeho vznik pokusem o ilustraci kampaně na prodej domácích spotřebičů.
V dospělosti jsem zjistil, že Quinova skutečná genialita spočívá v humoru beze slov. Kreslit dobrý němý humor znamená hrát si ve vyšších kategoriích. A pokud k tomu navíc musíte udělat nejen karikaturu, ale celé stránky, ještě víc.
Quino, vždy nenápadný a skromný, se mistrovsky a beze slov dotkl téměř všech jemných žánrových témat a mnoha dalších, pro humor komplikovaných, jako jsou sebevraždy, machismus, prostituce, zneužívání, represe a další problémy dneška, včerejška a vždy. V některých z nich, i když použije jednoduchý vtip, dokáže vyniknout a zazářit jeho obrazným rozuzlením.
Quino po sobě zanechal velkou díru a mnoho dobrých karikatur, které je třeba číst a znovu číst. Zemřel ve středu 30. září 2020 ve věku 88 let v argentinské Mendoze, městě, kde se narodil. Všechny ilustrace jsou jen malou ukázkou a patří do knihy"Esto no es todo" nakladatelství Lumen (2001). Velmi bohatý svazek o více než pěti stech stranách z mnoha, které byly a budou publikovány.
Životopis
Související: Hledá se Quino. Poslední dokument (červen 2020)
